Chovatelská stanice ze Sváškova dvora byla založena již v roce 1950 a do dnešního dne stále odchovává štěňátka. Od roku 1962 jsem členkou ZKO Beroun . Začínala jsem s německými ovčáky postupně jsem přešla na belgické ovčáky a nakonec skončila u malých kníračů. První německou ovčandou byla Asta z Pálečského údolí, fen bylo za ty roky hodně, ale na tu první se nikdy nezapomíná. Odchovávala jsem hodně štěňat, někteří z nich vynikali ve výcviku, někteří v exteriéru. Nemohu zde vzpomenout na všechny, tak alespoň na Ajaxe ze Sváškova dvora, pracanta psa, který uměl snad vše, však také hrál ve filmu Jurášek. Se svým pánem Jardou Hnízdilem absolovovali mnoho vrcholných akcí. Při sestavování chovných párů jsem dbala hlavně na dobrou povahu a tak odchovy našich fen vynikali skvělými povahami, což dokazovali množstvím složených zkoušek a úspěšně absolovovaných soutěží a závodů. O vyrovnanosti povah hovoří i to, že naši psi spolu s majiteli byli členy 1. záchranné brigády. Nelze nevzpomenout na Láďu Kratochvíla a Dinu ze Sváškova dvora, dvojnásobné účastníky Mistrovství Evropy a členy záchranné brigády. K významnému životnímu jubileu jsem dostala darem fenu belgického ovčáka Baina Rudolfovská skála, tato skvělá fena ale nikdy nebyla chovně využita pro zdravotní problémy. Uvažovala jsem o tom, jak přibývala léta, že by chtělo změnit chované plemeno, menší pes není tak fyzicky náročný, to jsem ovšem netušila na jak tenký led se pouštím. Zamilovala jsem se do malých kníračů a hlavně do těch černostříbřitých. Postupně jsem do chovatelského úsilí zatáhla i manžela, který mě velmi podporuje a i on se stal členem ZKO Beroun a to už v roce 1972. Společně navštěvujeme výstavy a naše kníračí slečny nám dělají i hodně radostí. Nejúspěšnější fenkou se stala Hajdy ze Sváškova dvora, která se stala Českou junior šampionkou, klubovou šampionkou, a má mnoho titulů z mezinárodních výstav. Ostatní její potomci se snaží Hajdy dohnat a pomalu se to daří i Chymě a mladé Iris.